Anotace:
V jedné přednášce se Zuzana Kříhová (v odkazu samostudia) zabývala rolí žen v náboženské revoluci v roce 1979, poté co bylo v roce 1936 Rézou Chánem nařízeno povinné sejmutí šátků a Iránky se měly začít oblékat evropsky, tak se část jedné celé generace zavřela doma a odmítala vyjít ven. Možná právě dcery těchto žen se pak staly jedním z nejnosnějších (symbolických) pilířů íránské revoluce v roce 1979, frustrované povinností nějak se oblékat. Mohu si o tom myslet svoje, ale právě jejich frustrace nakonec spoluposloužila k legitimizaci současného totalitního režimu v Íránu. Pro mě je oblékání otázkou vkusu, nemá žádnou symbolickou hodnotu, ale pro současné Íránky je to věc osobní integrity. Nyní se role vyměnily a frustraci a bezpráví cítí ty, které chtějí šátek sejmout, ráda bych jim svojí lekcí vyjádřila podporou, protože si myslím, že stát ani církev nemají diktovat, co mám nosit. Zamýšlím se nad formou. Napadlo mě využít část dokumentu, který je volně dostupný na https://www.promitejity.cz/detail-filmu/118-bud-muj-hlas, kde hlavní hrdinka z emigrace podporuje občanské protesty žen, které se projevují sejmutím šátku na veřejných místech, vyfocením se a sdílením na sociálních sítích. Aktivistka cítí největší příkoří ve chvíli, kdy ženská část švédské delegace při oficiální návštěvě Íránu a setkání s prezidentem Hasanem Rúháním si do jedné vezme šátek. Masíh, íránská exilová novinářka, má pocit, že Západ by měl stát za svými hodnotami a podporovat je (rovnost žen).
Cílem lekce tudíž není žákům něco osekat a předat, ale nechat je zhodnotit celou situaci formou příběhu inspirovaného právě výše zmíněnou státní návštěvou, kdy oni budou onou švédskou delegací a při znalosti mnoha dostupných perspektiv se budou muset rozhodnout, zda si ženská část delegace má šátek vzít či nevzít. Naučí se i mnoho pojmů ze SV (např.volný mandát, teokracie, norma)
