Schopnosti a dovednosti

Schopnosti a dovednosti

V psychologii se schopnosti obecně vymezují jako souhrn předpokladů jednotlivých duševních funkcí k určité činnosti (vyřešení problému, orientace v situaci a odpovídající reagování na její podmínky atd.). Předpoklady pro úspěšné provádění konkrétních činností za běžných podmínek se označují jako dovednosti. Dovednosti získává člověk zafixováním určitých operací, učením a procvičováním. Dovednosti v oblasti poznatků se označují jako vědomosti.

Vrozenou základnou, schopností geneticky podmíněnou, jsou vlohy jako konkrétní osobité uspořádání organismu, zejména nervové soustavy. Vlohy jsou vlastně možnostmi a mezemi rozvoje schopností. Mnohé z nich mohou zůstat v životě jedince nevyužity a dokonce jím ani neodhaleny. Dále se ukázalo, že je možno určitý nedostatek vloh pro některé  schopnosti do jisté míry kompenzovat. Někdy se ještě v dané souvislosti hovoří o nadání či talentu jako specifických, výrazně rozvinutých, vyhraněných vlohách. Rozvinutí talentu předpokládá příznivě působící sociální prostředí i ochotu a schopnost vytrvalého úsilí. R. S. Renzulli ve svém  tříúrovňovém modelu nadání klade důraz na interakci tří základních komplexů vlastností: 1. všeobecných schopností, 2. kreativity a 3. angažovanosti rozvinutých na vysokou úroveň.

Pojmy nadání a talent jsou chápány jako synonyma, nebo jako odlišné jevy. Kritéria odlišení jsou chápána různě. Schopnosti jsou tedy tím faktorem, který rozhoduje o úrovni výkonů jedince. Při stejném učení a motivaci je  různá míra schopností příčinou odlišného výkonu v dané činnosti u dvou osob. Schopností a dovedností lze určit celou řadu např.:
• perceptivní (zraková, sluchová, chuťová ap., citlivost a vnímavost),
• pozornosti (koncentrace, zaměřenosti, distribuce ap.),
• psychomotorické (pohybové - rychlost, síla, obratnost, koordinace pohybů ap.),
• intelektové (rozumové, inteligence),
• paměťové (schopnost vštípení a podržení informace a její aktuální vybavení),
• verbální (plynulé vyjadřování, rychlost mluvení při věcné správnosti ap.),
• výkonové (schopnost dosahovat určitých výkonů v užším slova smyslu, vytrvalost, manuální zručnost ap.).

Za obecnou rozumovou schopnost a někdy za obecný základ všech schopností vůbec bývá považována Inteligence. Jedná se v podstatě o určitý kvalitativní aspekt kognitivních funkcí, v užším smyslu zejména o kvalitu myšlení. Za nejdůležitější součást inteligence jsou zpravidla považovány předpoklady, jako přizpůsobivost, učenlivost (včetně schopnosti poučit se z chyb), chápavost (důvtip, vhled), schopnost řešit problémy, logicky uvažovat a abstraktně myslet a často i schopnost verbálního vyjadřování. Rozlišuje se teoretická a praktická inteligence, sociální inteligence . R. B. Cattell rozlišuje inteligenci krystalickou (rozvíjenou učením) a fluidní (geneticky podmíněnou).

Ukazatelem intelektové úrovně je tzv. inteligenční kvocient. Stanovuje se inteligenčními testy. Praxe ovšem často ukazuje, že vysoké IQ ani dobrý školní prospěch a nejsou ještě zdaleka zárukou úspěšného uplatnění v zaměstnání a v životě vůbec. Kritéria školního úspěchu jsou od praktických požadavků mnohdy i značně odlišná. Podobně testy inteligencev podstatě předkládají určité typy problémů, které reprezentují reálné situace jen přibližně a zpravidla zjednodušeně. Proto je důležité spíše než obecné intelektové předpoklady zkoumat tu míru schopností nebo dovedností, které jedinec dokáže v životě efektivně využít i za více méně nepříznivých okolností. V tomto smyslu se hovoří např. o účinné kapacitě rozumu jako o té části reálné intelektuální kapacity, kterou jedinec skutečně v běžných (i náročnějších) podmínkách dovede efektivně využívat, nebo zejména v poslední době o emocionální inteligenci.

Emocionální inteligencí se rozumí schopnost orientovat se v emocích vlastních i ostatních lidí a vlastní emoce zvládat vnitřní kázní. Člověk je pak schopen ovládat svou náladu a nepodléhat jejím zejména negativním výkyvům, neztrácet naději i elán ani v potížích, ovládat své pohnutky (a např. odolávat impulsům k okamžitému uspokojení a odložit uspokojení na později) a ovlivňovat svou motivaci natolik, že se nevzdává v náročných situacích. Emocionální inteligence je jedním z předpokladů pro dobré vztahy s lidmi (v tomto smyslu je blízká sociální inteligenci). Analogicky jako o IQ se hovoří o EQ (emoční kvocient), který není protikladem IQ, ale různou měrou jej doplňuje a může být poměrně dobrým prediktorem úspěšného praktického uplatnění. 

PAULÍK, Karel. OBECNÁ PSYCHOLOGIE PRO DOPLŇUJÍCÍ PEDAGOGICKÉ STUDIUM [online]. Ostrava, 2004 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: http://www.osu.cz/fpd/cdv/dokumenty/obecna_psychologie.pdf. Skripta. OSU.