Zobrazování chudoby 2 - TV, reality show

Tématem zobrazování chudoby jsem se začala zabývat na popud kolegy Vonyho, kterého jsem se několik let pravděpodobně ve stejném období ptala, co dělá v mediálce, a on mi vždy odpověděl, že zobrazování chodby v médiích. Přišlo mi to zajímavé, ale zároveň jsem neměla ponětí, jak bych toto téma sama učila. Že se prý dívají na Výměnu manželek a pak to rozebírají. Ale jak?
Téma jsem zpracovala a výsledkem je obrovský výukový celek, který při naší hodinové dotaci mediální výchovy budu učit  asi celé pololetí.

Nejedná se o jednoduché lekce.

Výměna manželek běží v televizi od roku 2005 a Prostřeno od roku 2010. Oba pořady jsou velmi populární, i když pro středoškoláky moc ne. Podle mých zkušeností mladí lidé diváky těchto reality show lehce opovrhují. Pokud jsou diváky vlastní rodiče či prarodiče, jsou ze strany mládeže předmětem chlácholivého úsměvu. Zato s účastníky nemá mládež žádný soucit. Neměli do televize lézt, jsou blbí, můžou si za posměch sami, však jenom ukazují realitu, jak ti lidé žijí. Říct jim, že způsob, jakým jsou sociálně slabí vyobrazováni, je hyenismus, voyeurství a dehonestace, by se setkalo s nepochopením. Naopak by mohlo vést k utvrzení názoru, že za blbost se platí. To, že zobrazované reálné “příběhy” někdo vytvořil pomocí kamery, střihu, komentáře, hudby a nastražených situací, chce totiž svůj čas k pochopení. Tak jsem ho vytvořila.

Začala jsem tématem, které nám je vzdálené. Doslova. Když si na tisíce kilometrů vzdálené Africe uvědomíme vlastní předsudky, nebude to tolik bolet. Připravíme si půdu na to, abychom konfrontovali své stereotypy, které se nás přímo dotýkají.

Metodika Zobrazování chudoby 1: fotka nás seznámila s pojmy pornografie chudoby, voyeurismus, stereotypizace. Měli bychom postupně přijmout, že fotka (média obecně) částečně odráží realitu, ale zároveň ji vytváří. Také si uvědomíme, že naše vnímání toho, co je morální a normální, se vyvíjí v čase.

Centrem praktické části první metodiky je posuzování etičnosti či neetičnosti charitativních fotek, které ukazují dětskou chudobu. Poté, co jsem nastudovala spoustu zdrojů, mám jasno, které fotky ano a které ne, ale ze začátku jsem jen nechápavě zírala. Chce to čas. Snad je metodika vystavěna tak, aby alespoň někteří pochopili, o co v lekcích jde. Předpokládat, že by to byla většina, by bylo víc než optimistické.

Navazující metodika Zobrazování chudoby 2 v reality show stojí na analýze ukázek z Výměny manželek a Prostřeno. Celá lekce v podstatě didaktizuje výsledky výzkumu Ireny Reifové. V úvodní aktivitě, nebo chcete-li evokaci, je věnován čas tomu, jak je v online prostředí prezentováno Chorvatsko.

Vloni jsem tam stejně jako spousta dalších byla na dovolené. Z osobní zkušenosti vím, že to je země, kde je slunce, moře, pohoda. Proto jsme se s přáteli velmi bavili přeposíláním titulků převážně z titulní stránky Seznamu, které Chorvatsko vykreslují jako zemi, kam by měl turista zavítat snad jen omylem. Námi sesbíraný seznam si můžete přečíst v prezentaci.

Co by si měli žáci odnést je, že přestože byly všechny zprávy o Chorvatsku pravdivé, výsledný obraz reality je na hony vzdálený tomu, s čím se během dovolené setkáte.

Tento ústřední poznatek by měl rezonovat při zadávání práce na Výměně manželek a Prostřeno.

V lekcích se nezabýváme, proč se lidé na reality show tohoto typu dívají a co se skrze ně dozvídáme o našich hodnotách a hodnotách společnosti. Přišlo mi to velmi zajímavé, ale pro středoškoláky už trochu moc náročné. Více k tomu naleznete v článcích Ireny Reifové (viz odkazy).