Nietzsche

Morálka pro lékaře. - Nemocný je cizopasníkem společnosti. V jistém stavu je neslušno žíti ještě déle. Další živoření ve zbabělé závislosti na lékařích a praktikách, po ztrátě smyslu života, práva na život, mělo by u společnosti míti za následek hluboké opovržení. Lékaři pak měli by býti prostředníky tohoto opovržení,- ne recepty, ale každého dne novou dávku odporu k svému nemocnému... Vytvořiti novou zodpovědnost, lékařovu zodpovědnost, pro všechny případy, kdy nejvyšší zájem života, vzestupujícího života vyžaduje nejbezohlednějšího potlačení a vytlačení zvrhajícího se života - například pro právo na plození, pro právo zrození, pro právo žíti... Hrdě zemříti, není-li již možno hrdě žíti. Smrt dobrovolně zvolená, smrt v pravý čas, s jasem a radostí, uprostřed dění a svědků: takže skutečné loučení jest ještě možné, kdy je zde ještě ten, jenž se loučí, rovněž skutečné ocenění dosaženého a chtěného, přehled života - vše v protikladu k ubohé a hrozné komedii, kterou provádělo křesťanství s hodinou smrti. Nezapomínejmež nikdy křesťanství, že zneužilo slabosti umírajícího ke znásilnění svědomí, že zneužilo způsobu smrti k hodnotným soudům o člověku a minulosti! - Tady jde o to, proti všem zbabělostem předsudku, nejprve zavésti správné, to jest fysiologické ocenění tak řečené přirozené smrti: která je posléze rovněž jen smrtí "nepřirozenou", sebevraždou. Člověk nehyne nikdy nikým jiným než sebou. Jenomže to je smrt za nejopovržlivějších podmínek, smrt nesvobodná, smrt nevčas, smrt zbabělá. Měli bychom z lásky k životu - bažiti po jiné smrti, svobodné, vědomé, bez náhody a přikvačení...Nakonec radu pro pány pesimisty a jiné dekadenty. Není v naší moci zabrániti, abychom se nenarodili: můžeme však tuto chybu - neboť někdy je to chyba - opět napraviti. Odstraníme-li se, vykonáme nejúctyhodnější čin, jenž existuje: Skoro si tím zasloužíme, abychom žili...

NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Friedrich Nietzsche. Olomouc: Votobia, 2001, s. 65-66. ISBN 80-7198-473-6.