Výkonná moc - prezident

...Státní návštěva hlavy státu není turistický výlet, jsou to vyčerpávající dostihy. Letadlo, vládní speciál, přistane na vojenské základně nebo na odlehlé části letiště hlavního města (u nás je to terminál Jih, takzvaná stará Ruzyně) a pak to jde ráz na ráz, na váhání není čas: na ploše stojí kolona limuzín, podle rozpisu v minutovníku delegace naskáče do aut, platí pravidlo, že jakmile se usadí prezident, kolona se rozjíždí a míří k prvnímu cíli, třeba prezidentskému (případně královskému) paláci. Delegace vyskáče z aut, protokol ji rozestaví do řady, následuje přivítání obou hlav států, vojenská přehlídka, pocty, pozdravy, hymny. Někdy se ceremoniál odehrává hned na letišti, třeba v Thajsku nebo na Novém Zélandě. Když jsme odlétali v březnu 1995 na návštěvu Austrálie, bylo v Praze ještě pod nulou a v Darwinu v severní Austrálii, kde jsme přistáli, plus 38 stupňů ve stínu. Vystoupili jsme na rozpálenou letištní plochu v černých oblecích s utaženými kravatami a absolvovali jsme uvítací ceremoniál. Program je rozpočítaný na minuty, během cest mezi prezidentským palácem a sídlem vlády a pak parlamentem čteme tlustý svazek podkladových materiálů, abychom věděli, s kým budeme jednat a o čem. Na oddych není čas, snad v noci v hotelu po návratu z večeře, při tom ale musíte číst materiály na zítra nebo připravovat podklady. Kromě toho paralelně běží domácí události, o kterých musí být prezident průběžně informován, protože novináři stále vymáhají reakce na jakési žabomyší domácí spory. Pracujeme jako v Praze, jen v mnohem horších podmínkách, proto má každý státní návštěvu zkrátit na minimum a vynechat to, co není nezbytně nutné...