Orgány právní ochrany aneb Stala se loupež a co dál?

Zajímavá je už otázka právní kvalifikace jednání pachatele.

A)
V posuzovaném skutku lze dle mého názoru spatřovat zvlášť závažný zločin loupeže dle ustanovení § 173 odst. 1 trestního zákoníku, a to pro tu zbraň, resp. pohrůžku bezprostředního násilí (I když je otázkou, zda pouhé ukázání zbraně oběti bez dalšího může být vnímáno jako pohrůžka použití té zbraně, čili pohrůžka bezprosředním násilím. Obecně se to tak ale spíše bere ... ). Trestní sazba odnětí svobody v tomto případě činí 2-10 let.

Předpokládám, že to Subaru asi bude stát více než 500 000 Kč, takže by se nám tím pádem posunula právní kvalifikace na odstavec 2, jelikož svým jednáním pachatel způsobil značnou škodu. Trestní sazba odnětí svobody pak činí 5-12 let. A to už končí veškerá legrace...

Současně bych tam viděl také naplnění skutkové podstaty přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 234 odst. 1, a to z toho důvodu, že se pachatel zmocnil platební karty poškozeného. Rozpaky pak může budit to sdělení PIN ke kartě, ale pachatel si jej mohl také vynutit pohrůžkou bezprostředního násilí, že ano....Tady činí trestní sazba odnětí svobody až 2 roky, případně lze ukládat trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci.

Nicméně ukládaný trest by byl tzv. úhrnný a bral by se podle právní kvalifikace přísnější, čili pachatel by byl odsouzen dle právní kvalifikce loupeže v prvním, případně druhé odstavci.

B)
Pokud by tam nebyla ta zbraň, resp. pohrůžka bezprostředního násilí, mohlo by se jednat o přečin krádeže (§ 205 TZ) , přečin neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 TZ) a již zmíněný přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234 TZ).

A teď k tomu průběhu, jak bych si jej zhruba představoval, pouze ve vztahu k variantě A), ta je zajímavější:

1. Samozřejmě volat 158 nebo 112, ale určitě lepší 158.
2. Policie dorazí, poškozený následně podá trestní oznámení, přítomní svědci podají vysvětlení.
3. Věc bude předána kriminální policii, ta následně zahájí úkony trestního řízení (opět: výslechy, ohledání místa činu, domovní prohlídky, různé operativní úkony a postupy). Probíhá tzv. přípravné řízení.
4. Předpokládejme, že dopadnou podezřelou osobu. Pokud dosud zjištěné skutečnosti budou nasvědčovat, že se vytýkaného jednání dopustil zadržený podezřelý, bude mu tzv. sděleno obvinění. Na to má kriminální policie 48 hodin. Po uplynutí této lhůty jej musí buďto propustit, nebo předat soudu k rozhodnutí o vazbě (viz bod 6). Z podezřelého se tedy stává obviněný.
5. S ohledem na právní kvalifikaci (viz loupež shora) musí mít obviněný již v této fázi trestního řízení obhájce. Jedná se o důvod tzv. nutné obhajoby dle ustanovení § 36 odst. 2 trestního řádu (nikoliv trestního zákoníku - to je hmotněprávní předpis, zatímco trestní řád je předpisem procesní ). Tedy obviněný si může obhájce zvolit na plnou moc, a pokud tak neučiní, bude mu obhájce přidělen tzv. ex offo.
6. Opět s ohledem na právní kvalifikaci a případně osobu pachatele by zde přicházelo do úvahy rozhodování soudu o tom, zda bude obviněný stíhán na svobodě (taky se tomu říká "z volné nohy"), nebo vazebně. Na to má soud 24 hodin od okamžiku, kdy mu byl obviněný předán.
7. Následně dále probíhá přípravné řízení, kdy se vyslýchají svědci a opatřují další procesně použitelné důkazy. Na tuto fázi dozírá tzv. dozorující státní zástupce, který může policejní orgán instruovat, co a jak. Obhájce má pochopitelně právo účastnit se těchto úkonů.
8. Je-li opatřen dostatečný důkazní materiál k podání obžaloby, následuje uzavření spisu a jeho předání spisu státnímu zástupci. Ten zpravidla (nedojde-li k vrácení spisu s pokynem na doplnění) podá obžalobu. Z obviněného se tak stává obžalovaný a věc se stěhuje před soud, kde je projednána v rámci hlavního líčení. Pokud by byl předmětný případ posouzen jako loupež ve druhém odstavci, byl by věcně příslušný krajský soud.
9. Průběh hlavního líčení je odvislý od toho, jak rozsáhlé je dokazování, jak se dostavují svědci. Je-li obžalovaný stíhán vazebně, není s jeho účastí problém, k hlavnímu líčení jej přivádí eskorta.
10. Po provedeném a skončeném dokazování mají procesní strany (státní zástupce, obžalovaný, poškokozený) prostor k tzv. závěrečným návrhům, po kterých zpravidla dochází k vyhlášení rozsudku. Ten ve výrokové části musí obsahovat výrok o vině, trestu a případně náhradě škody.
11. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání, a to buďto přímo do protokolu v rámci hlavního líčení, nebo si lze ponechat lhůtu pro podání odvolání, tedy do osmi dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, nebo je také možné se odvolání výslovně vzdát.
12. Je-li odvolání včas a řádně (tj. s podstatnými náležitostmi) a oprávněnou osobou podáno, věc se dostává k odvolacímu soudu, v našem případě při právní kvalifikaci zločinu loupeže ve druhém odstavci, k soudu vrchnímu. Tam se pak může dít ledacos, a to buďto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, jeho změna nebo zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.


Snad jen ještě doplním, že dnes se trestné činy dělí na zločiny a přečiny.

• Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.
• Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let.