Okolnosti vzniku Ústavy ČR

Na nábřeží

Jednoho říjnového večera v  roce 1992 jsem seděl ve své kanceláři na Kavčích horách, když se náhle otevřely dveře a vstoupil Václav Havel. Byl mimo funkci, žádná delegace, měl s sebou jen dva blízké spolupracovníky Vladimíra Hanzela a Annu Freimanovou; ochranka se venku opírala o dveře. Něco v televizi natáčel a pak se zastavil „na kus řeči“. Chvíli jsme si povídali a brzy bylo jasno, proč přišel: „Pane Špačku, nechtěl byste pro mne pracovat jako mluvčí?“ Trvalo jen pár vteřin, než jsem řekl: „Rád, pane prezidente, ano.“ Nazítří jsem už seděl u Havlů na Rašínově nábřeží a  kuli jsme pikle. Moc jsem netušil, co se ode mne očekává, co budu muset umět, jak se změní můj život. Zašel jsem si do Lucerny k  Havlově advokátce pro pracovní smlouvu (Václav Havel mě zaměstnával jako soukromá osoba za 13 500 Kčs hrubého) a nastěhoval se do malé komůrky za kuchyní, což asi bývala spíž. Lubomír Schmidtmajer, logistik a muž „pro všechno“, mi tam nastěhoval stařičký macintosh, telefon a fax, a já začal úřadovat. Každé ráno prezident přišel v županu a v trepkách do mé komůrky, probírali jsme události a plánovali akce.
Hlavním prezidentovým zájmem v té době byla podoba ústavy nové České republiky, ta měla být vyhlášena 1. ledna. Václav Havel nechtěl, aby se do ústavy promítaly zájmy jednotlivých politických stran, ale aby odrážela především zájem občanů a státu, její jazyk byl srozumitelný, výklad jednoznačný, a  – podobně jako ústavu Spojených států – mohly se ji učit i děti ve škole. K tomu, aby měl Václav Havel na tvorbu ústavy nějaký vliv, jsme organizovali schůzky s poslanci parlamentu, kterým Havel vysvětloval závažnost některých principů a probíral s nimi důležité články. Schůzky musely být přísně tajné, protože vlivu Václava Havla na poslance se předsedové stran obávali. Naše aktivity vyvrcholily, když se ústavní komise uchýlila na několik dnů do lánského zámku, aby nikým nerušena mohla zpracovat všechny připomínky. Jezdili jsme po večerech do zapadlých hospůdek v okolí Lán, kde jsme se setkávali s členy komise, s nimiž Václav Havel probíral poslední úpravy textu. Preambuli ústavy napsal sám, pak ji trochu upravil předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde, který jako spisovatel cítil potřebu do literárního tvaru preambule vnést také svůj rukopis.

Klíčová slova: ústava, Ústava ČR, Havel, stát, Česká republika