Občankáři na pracovní stáži ve Francii

V rámci projektu VOSK realizovaného díky finanční podpoře z Operačního programu Praha - pól růstu se učitelé z Prahy mohli zapojit do zahraničních výjezdů ve vybraných členských státech EU. Příprava na stáže probíhala ve spolupráci s místními školami, učiteli nebo učitelskými organizacemi.

Ve dnech 26.-29. 5. 2019 jsme uskutečnili třetí a poslední stáž Občankářů, která zamířila do Francie, konkrétně Paříže. O společnou stáž do této země jsme usilovali dlouhodobě, zajímalo nás, jak francouzský vzdělávací systém reaguje na zvýšený počet přistěhovalců, a tedy žáků s OJM a jestli a případně jak reflektuje společensky vypjatou situaci po teroristických útocích na různých místech ve Francii a v Paříži. Už od samého začátku jsme usilovali o možnost stáže na běžné „základní škole“, tzn. takové, která nevytváří zvláštní podmínky pro přijetí a není elitní uskupením žáků a učitelů. Našimi hlavními cíli bylo na takové škole se seznámit především se vzdělávacími mechanismy, kterými se daří integrovat do společnosti nadprůměrný počet žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ).
Úvodní setkání účastníků stáže proběhlo v Praze s cílem seznámit se se specifiky francouzského vzdělávacího systému. Uskutečnilo se 24. května 2019 na Gymnáziu Evolution jako celodennímu setkání. Program měl za cíl seznámit účastníky stáže navzájem a zprostředkovat výměnu zkušeností zejména týkající se výuky žáků s OMJ a inkluzivním vzděláváním. Neméně důležitým cílem ale bylo připravit informační rámec pro chystanou stáž a vysvětlit účastníkům systém vzdělávání ve Francii. Jeden ukázkových pracovních materiálů shrnující podstatné informace o francouzském školství je přiložen jako příloha tohoto textu (Francouzske skolstvi-souhrnne info.pdf)

Stáž v Paříži jsme zahájili setkání s naší kolegyní Monique Bruet, která se nám po dobu naší stáže stala v Paříži průvodcem a mentorem, který doplňoval naše získané zkušenosti a uváděl je do kontextu. Součástí úvodního setkání byl také rozhovor se studentem maturitního ročníku, který hodnotil francouzský vzdělávací systém optikou a perspektivou studenta končícího středoškolské vzdělání.
Stáže v Paříži byly rozděleny do tří různých aktivit – setkání s učiteli, vedením školy a náslechy v hodinách na Collège Alain Fournier (v ČR ekvivalent druhého stupně ZŠ, případně odpovídajících ročníků víceletého gymnázia), stejný, ale kratší program na Lycée Condorcet (střední škola) a setkání se zakladatelkou Školy bez hranic Lucií Slavíkovou Boucher a učitelem této školy p. Martinem Jíšou. Společně s ředitelem Českého centra v Paříži Jiřím Hnilicou nám pomohli lépe porozumět systému francouzského vzdělávání a inkluze.
Součástí stáží na Collège Alain Fournier byly i aktivity mimo výuku – stínování během diskuze o „plánu sekce“ na příští školní rok mezi vedoucí sekce humanitních předmětů ředitelkou školy. Další neméně zajímavou aktivitou bylo i stínování během porady k poslednímu ročníku školy, na které ředitelka školy schvalovala žádosti žáků na střední školy za účasti zástupců učitelského sboru, rodičů a žáků samotných. Současně se řešily nastalé problémy v obou třídách. Velmi cenou také byl následný debrífink k uvedené poradě.
Na Collège Alain Fournier jsme měli možnost setkat se také téměř se všemi pomocnými neučitelskými profesemi, které má škola k dispozici a diskutovat o jejich zapojení do vzdělávacího systému (např. zdravotnice, psycholog, knihovník atd.). Na rozborech jednotlivých hodin jsme mohli s vyučujícími porovnat rozdílné akcenty vzdělávacího kurikula mezi francouzským a českým prostředím.
Učitelé nehodnotili francouzský vzdělávací systém jednoznačně. Bylo patrné, že obsahuje řadu především systémových prvků nebo nastavení, které bychom rádi zaváděli nebo ve větší míře viděli i v českém školství. Na druhou stranu některé celkem standardní a běžné postupy ve zdejším školství se téměř příčí i těm nejzákladnější poznatkům především v oblasti psychohygieny. Souhrnné hodnocení tedy obsahuje jak řadu pozitiv, tak i poukázání na nastavení, o kterých se domníváme, že vyznívají lépe nebo dokonce výrazně lépe pro domácí školství.
Účastníci stáží hodnotili především pozitivně:
- Rovnostářské nastavení systému, ke všem se přistupuje stejně, bez rozdílu původu a barvy pleti. Současně se škola snaží být maximálně transparentní ve svých rozhodnutích – u těch důležitých, týkajících se především žáků – jsou přítomni ostatní pedagogové, zástupce žákovské samosprávy (jejich účast není formální jak tomu bývá nezřídka u nás) a zástupci rodičů. Všichni mohou kdykoliv vstoupit do diskuze.
- Žáci s OMJ jsou nedílnou součástí třídních kolektivů – po příchodu do Francie tito žáci obvykle stráví rok intenzivním osvojováním francouzštiny ve speciální třídě, ale v předmětech, ve kterých je to možné (např. tělocvik, hudební výchova), tráví čas se třídou svých vrstevníků a to i přes svůj jazykový handicap. Následujícího roku se pak ke své třídě připojí – neztrácí tak ani rok a i díky nebývají v nižších ročnících starší studenti. Nevzniká tak situace, která je v Česku poměrně běžná – do školy v září začne docházet žák s OMJ, který má nulovou či velmi omezenou znalost češtiny. Systém inkluze je tedy postaven především na jazykové a vrstevnické socializaci.
- Velmi přínosné se účastníkům jevilo striktní vydělení rolí ve francouzském vzdělávacím systému. Učitel se soustředí na výuku, je ale současně třídním – řešení docházka a např. kázeňských opatření ale přechází na specializovaného pracovníka.
- Používání různých výukových pomůcek – hodiny, které jsme viděli, se až tolik neodlišovaly od těch českých. Podstatné ale bylo, že formy práce učitelů se žáky byly v každé hodině rozmanité. Často se pracovalo s texty nebo učebnicemi.
- Je vždy příjemné vidět, že škola si na nic nehraje, ale snaží se ve spolupráci s rodiči/výchovnými poradci aj. najít způsob, jak efektivně dítěti pomoci.
-
Negativa:
- Psychohygiena vzdělávacího procesu tak, jak jsme ho viděli, byla velmi nízká. Žáci bez ohledu na věk se učí často cca 2 hodiny v kuse, přestávky jsou velmi krátké, slouží pouze k přesunům žáků. Ve třídách se často z bezpečnostních důvodů nevětrá a to ani tehdy, když v nich studenti nejsou.
- Důsledkem akcentování francouzštiny jako hlavního socializačního prostředku je na druhou stranu oslabení jiných jazykových kompetencí – i v hlavním městě je komunikace s mladšími žáky v angličtině téměř vyloučena.
- Školy jsou do značné míry soběstačné – mají specializované pracovníky, velké prostory, jasný řád. To vše je ale vykoupeno kompromisem – počet dětí téměř dosahuje tisícovce. To je počet, při kterém je nutné vyžadovat od žáků určitou disciplínu a to bylo z hodin patrné.
- Škola je nastavená tak, že žáci v ní tráví většinu času přes den. Na oběd studenti většinou chodí domů kolem poledne během dvouhodinové pauzy, pak následuje vždy odpolední výuka. Učí se většinou v blocích.

Z hodnocení účastníků stáží ve Francii vybíráme:

Přínosem je pro mě myšlenka, že učitel se soustředí na výuku a jeho další povinnosti přebírají odborníci nebo externisté. Dále je to role výchovného poradce, který neučí, ale plně se věnuje komunikaci s rodiči a výchovné problémy žáků. Profesionalizace je ale na druhé straně vykoupena tím, že státní školy jsou velké a dobře organizované instituce, naopak „rodinné prostředí“ bývá spíše výsadou soukromých škol. Za přínos také považuji, že, že zapojení žáků a rodičů do vzdělávání nemusí být formální, pokud je dobře nastavená komunikace a všechny strany mají společný zájem.
Matyáš Trnka

Řekla bych, že české školství by tomu francouzskému dokázalo nabídnout inspiraci, stejně tak jako jsem ji ve Francii načerpala já, zejména ohledně práce s učebnicí a učebnic jako takových. Sdílení zkušeností napříč evropskými zeměmi považuji za efektivní nástroj zdokonalování školství. Jsem velmi ráda, že jsem se této stáže mohla zúčastnit a se základními výstupy seznámit rovněž své kolegy. Vzhledem k tomu, že učím v malé škole, zařadila jsem svou prezentaci do programu pedagogické rady na konci školního roku.
Kristýna Matějíčková

Co inspirativního jsem mohla vyzkoušet ve výuce?
Velmi mě zaujala třída, která byla určena pro děti se specifickými obtížemi. Na hodiny, které tito žáci zvládají, chodí se svou třídou a na předměty u kterých by se trápili, tak jdou do třídy, kde se jim věnuje učitelka a asistentka. Učí se praktickým dovednostem s počítačem nebo hrají hry na rozvoj logiky a motoriky. Takže jsem ve třídě využila tento nápad a dětem s SPU jsem zadala úkoly, které se týkaly rozvoje logiky a motoriky. Nebyly to hry jako takové, protože to bych ostatním úplně nevysvětlila, ale méně nápadné.
Jsem moc ráda, že jsem se pobytu zúčastnila a byla bych ráda, kdyby se mi poštěstilo navštívit školy i v jiných státech. Je to totiž mnohem užitečnější než sedět na leckterém školení a pasivně poslouchat, jak se co kde dělá nebo by se dělat mělo.
Lucie Zdráhalová

Zpětně vysoce hodnotím nastavení výuky na českých školách (délky přestávek, dostatek světla a větrání v hodinách, možnost pití při hodině), protože systém, který jsme viděli, to příliš nezohledňoval atd. Nedovedu si moc představit, že bych učila ve třídě, kde se celé dopoledne nevětralo. Podle mě to jedna hodina a velká přestávka strávená povinně celá venku nijak systematicky neřeší. Psychohygiena se tady zkrátka neřeší – tedy alespoň na školách, které jsme měli možnost navštívit.
Jana Forst

Každý z žáků má prostor k vyjádření svého názoru. Co se netoleruje vůbec, je jakékoliv chování za hranicemi pravidel. V tomto ohledu škola působila výrazně striktněji než české školy. Výchovné problémy neřeší třídní ale výchovný poradce, včetně docházky. Třídní není zatížen tolik administrativou, měli jsme ale možnost si ověřit, že má řadu dalších jiných povinností a jeho vytížení přes den je poměrně velké. Trochu to kompenzují častější prázdniny.
Tereza Vodičková

Francouzi hodně dbají na řád a poslušnost, na to, že každý zná své místo a podle toho se chová. U nás v Čechách naopak tíhneme někdy k možná až přílišné volnosti. Rozhodně bych nechtěl, aby děti chodily do školy, kde se čtyři hodiny prakticky nemohou napít, protože vědí, že by pak nestihly dojít si na toaletu.
Jiří Valášek

Pozoroval jsem, jak škola začleňuje žáky cizince a žáky se specifickými vzdělávacími potřebami.
Žáci s odlišným mateřským jazykem jsou běžnou součástí třídních kolektivů, a to proto, že ve Francii žije mnoho přistěhovalců. Před nástupem do školy tito žáci obvykle stráví rok intenzivním osvojováním francouzštiny, což je podle mého názoru perfektní model.
Obecně chci říct, že francouzský vzdělávací systém je propojený s prioritami jejich společnosti - z rozhovorů s učitelem a zakladatelkou české školy bylo jasné, že francouzský systém vytěžuje děti na 100%. Proto není tolik českých rodičů, kteří by chtěli, aby jejich trávili další čas ještě studiem češtiny. Pokud se tedy nechystají zpátky do ČR.
Milan Telvák

Zatímco typická česká učebnice obsahuje spoustu souvislých textů z per předních didaktiků předmětu, kdy textové pasáže jsou doplněné jen několika ilustračními obrázky, ve francouzských knihách je poměr textu a grafiky opačný. Ať už jde o dějepis, zeměpis nebo společenské vědy, ve vzdělávacích materiálech najdete spoustu grafů, schémat, ukázek relevantních dobových tiskovin. Žáci nepracují s texty vytvořenými učiteli, ale s primárními zdroji. Pokud se žáci mají učit o Rousseauovi nebo Voltairovi, nečtou si to, co o nich napsal nějaký učitel nebo vědecký pracovník, ale pracují přímo s texty velkých filozofů. Pokud by výuku chtěl takto postavit český učitel, musel by vynaložit obrovské úsilí na to, aby vhodné texty shromáždil, vybral z nich relevantní pasáže a teprve pak by přikročil k přípravě hodiny samotné.
Díky tomu, že jsou školáci zvyklí na práci s texty, grafy, tabulkami a dalšími druhy vizualizace dat, nemají problém se v textech orientovat a rozumět jim. Během hodiny jsou schopni si sami dělat poznámky, ze kterých se poté doma učí. Učitel ani na základní škole nepíše zápis na tabuli, hlavní body promítá žákům na plátno. Práce s textem, která je v českém prostředí rozvíjena převážně během hodin českého jazyka, je ve Francii samozřejmou součástí každého vyučovaného předmětu.
Zuzana Brotánková, Tomáš Bartáček – společná evaluace za EducaNet

Jeden z evaluačních materiálů, který byl použit při prezentaci na domácí škole, je součástí přílohy.

Projekt VOSK je spolufinancován Evropskou unií.